Rozhovor s Dr. Ruedigerem Dahlke na téma očkování

1. Milý pane Dahlke, provozujete v Rakousku své vlastní seminární a léčebné centrum. Co tam svým pacientům nabízíte? Patří k tomu i očkování?

V TamanGa, našem seminárním a postním centru v Jižním Štýrsku přirozeně očkování na programu není, naopak jsme zastánci filosofie, která sází na vlastní zodpovědnost za svůj život, rozšiřování vědomí a přirozené posilování obranyschopnosti. Nabízíme možnost plnohodnotně rostlinného stravování, nejlepší vodu, spoustu přírody, odpočinku a pohybu.  Velmi se to v kombinaci s poznatky psychosomatiky ve smyslu mé knihy “Nemoc  jako symbol” a stravováním podle “Peace Food” osvědčilo.

2. Mohl byste srovnat pacienty, kteří se nechali očkovat a ty, kteří ne v kontextu všeobecného zdraví nebo v souvislosti se specifickými nemocemi? Pokud ano: Jak zní Vaš závěr?

Bohužel neexistují žádné vědecky relevantní studie, které by srovnávaly obě skupiny. Má osobní zkušenost směřuje k tomu, že ti, kteří se vědomě rozhodli nenechat se očkovat a kteří se ovšem také zpravidla více starají o své zdraví, jsou na tom z hlediska imunity lépe a jsou výrazně méně nemocní.

3. Jak reagujete na to, když odpůrci očkování varují před fatálními vedlejšími účinky popř. dlouhodobými důsledky očkovacích látek?

Na to reaguji s porozuměním, protože o takových hrozných újmách na zdraví, způsobených očkováním, vím. Vždyť vlastně už na počátku celé očkovací historie se stal syn objevitele očkování, Edwarda Jennera, těžce postiženým, duševně chorým a krátce na to v důsledku očkování zemřel. V důsledku toho již Jenner svého druhého syna neočkoval. Jako autor knihy “Zákony osudu- pravidla hry pro život” je v mém vidění samozřejmě každý začátek obzvláště důležitý. Tudíž se stavím k metodě, která už tak strašně začala a před kterou její vlastní objevitel na smrtelné posteli výslovně varuje, s jistou skepsí.

Pokládáte taková varování za oprávněná?

Ta varování musím bohužel pokládat za velmi oprávněná. Zejména za předpokladu, že v našich zemích, které jsou ovládané farmaceutickou lobby, se jen malá část problémů způsobených očkováním setkává s pochopením.

4. Kritika očkování je směřována především proti studiím, zabývajícím se schvalováním očkovacích látek. Často je jim vyčítán nedostatek vědeckosti. Jak hodnotíte tyto studie a mohl byste jmenovat instituce, které nezávisle (“objektivně”) zkoumají účinky těchto látek a jejich prospěšnost pro pacienty?

Když výrobce necháte toto prověřování účinků rovnou i financovat a spravovat, tak není ovlivňování za účelem vlastního prospěchu přirozeně žádnou výjimkou, nýbrž pravidlem. S vědeckostí to nemá vůbec nic společného. Vlastně je to jeden velký skandál. To je jako kdybyste dovolila firmám, aby si samy dělaly daňovou kontrolu.

Mě se osvědčily jako nejspolehlivější údaje z Deutscher Arzneimittel-Telegramm, časopisu, který pracuje nezávisle na penězích ze strany lékárenského průmyslu.  Ale i ti můžou pouze informovat a ne bádat. Vědecký výzkum stojí nesmírné peníze. Ten bývá dnes rozsáhle financován farmaceutickým průmyslem a tím pádem je často vším možným, jen ne objektivním.

5. Jaké podmínky by musely být splněny, abyste očkování výslovně doporučil?

To by bylo zapotřebí přesvědčivých nezávislých studií, které by dokládaly zdravotní výhody  očkovaných oproti neočkovaným. Zde by se nabízel požadavek tzv. double-blind studií.

6. Očkování proti rakovině děložního čípku je považováno za jakési průlomové očkování. Jak hodnotíte nutnost tohoto očkování u dívek a žen?

Nehledě na to, že kvůli tomuto očkování již ženy zemřely, není nezbytné, jak věda jasně dokládá. Víme, že katolické řeholnice rakovinou děložního čípku netrpí vůbec a izraelské a palestinské ženy skoro vůbec. A také víme, že Papiloma virům se může dařit pouze tehdy, když se k děložní brance dostane smegma. Kdo si teď spočítá jedna plus jedna, zjistí, proč jsou v tomto ohledu jeptišky zcela a izraelské a palestinské ženy relativně v bezpečí. Ty první nemají žádný pohlavní styk a proto nepřijdou do kontaktu se smegmatem a  ty druhé sotva, protože většina mužů obou skupin obyvatelstva má obřízku a tím, že nemají předkožku, se u nich smegma nemůže vytvářet. Potřebovali bychom tudíž místo nebezpečného očkování spíš účinné hygienické kampaně.

7. Základem očkování je dogma o přenosu infekcí: Pouhým okem neviditelné choroboplodné zárodky napadají člověka a způsobují nemoci. Proto je smysluplné proti těmto zárodkům preventivně imunizovat. V čem vidíte příčiny infekčních onemocnění? Jsou choroboplodné zárodky jedinými viníky?

Tyto zárodky jsou u infekčních onemocnění samozřejmě vždy ve hře a tudíž také jednou z příčin. Ovšem- podle Aristotela- objevitele učení o příčinách- existují čtyři různé druhy příčin, jak je podrobně popsáno v publikaci “Nemoc jako cesta”. Zřejmě jsou dalšími příčinami také  špatná obranyschopnost způsobená chybným stravováním jako je smíšená strava obsahující živočišný protein, nedostatek pohybu a málo odpočinku a uvolnění. Ale taktéž nedostatečné vypořádání se s principem agrese, prvním z dvanácti archetypů z kruhu životních vývojových principů, je potřeba vzít v úvahu a stejně tak i orgánová oslabení  mohou být spoluurčujícími faktory.

Ale přirozeně jsou v tomto kontextu i choroboplodné zárodky tématem a  proto se nedá očkování z principu odmítat; momentální běžná praxe s nekontrolovanými a častokrát špatně  testovanými vícečetnými očkováními a jakýmsi druhem  vlastní kontroly ze strany farmaceutického průmyslu ovšem ano.

8. Má podle Vašeho názoru smysl posilovat organismus proti určitým původcům nemocí jako celek, namísto zaměřování se pouze na jeho jednotlivé části? Pokud ano: Jak by mohla taková komplexní podpora organismu a jeho obranyschopnosti vypadat?

Připadá mi, že to bezpodmínečně vede více k cíli a praktické zkušenosti tento postup také potvrzují.

Vždyť všeobecné posilování obranyschopnosti je i z pohledu samotné školské medicíny bezesporu prospěšné. Do toho pro mě jednoznačně spadá zdravé stravování, jak jsem popsal ve své knize “Tajemství životní energie”, pravidelný pohyb v aerobním pásmu a relaxace jako je “polední šlofíček”, ale také Kneippova cvičení a mnohé další.
Avšak především je nedílnou součástí také zaobírání se principem agrese ve smyslu “Nemoc jako symbol”. Důležité je, pojmout toto vypořádání se na úrovni vědomí, aby téma nemuselo klesnout do roviny tělesné.  K tomu je zapotřebí porozumět podstatě  celostní psychosomatiky, jak jsme ji započali v knize “Nemoc jako cesta”.

9. Jak se stavíte k problematice debat na téma povinného očkování?

Samozřejmě jsem zcela proti povinnosti očkování. To může být pouze ku prospěchu farma průmyslu a škodit zdraví národa. Vedlo by to k tomu, že by mnozí lékaři, kteří jsou zavázáni jednáním dle svého svědomí, takovýto svévolný a rozporuplný donucovací postup, jenž je v rozporu s ústavním zákonem, obcházeli. Ale to by jen prohlubovalo  propast v řadách obyvatelstva a o lékařích ani nemluvě.

10. Kritici a odpůrci očkování bývají častokrát označováni jako nezodpovědní, nesoudní nebo jako příznivci konspiračních teorií. Tím jsou dospělí, stejně tak jako jejich děti, diskriminováni. Jak se díváte na sociální význam očkování a co radíte těm, kterých se to týká?

To je v mých očích ten vlastní skandál, že je zneužívána neschopnost školské medicíny garantovat zodpovědnou, vědecky dobře testovanou očkovací praxi, k projekcím na ty, kteří využívají svých práv a důkladného poradenství od svého očkujícího lékaře a kriticky se nad problematikou zamýšlejí.

Těm, kterých se to týká, radím dožadovat se svých práv a využít podrobného poradenství u svého lékaře. Očkující lékař je povinen se dle německé lékařské komory zabývat i vzácně se vyskytujícími újmami na zdraví, která by očkování mohlo způsobit. Zpravidla to ztroskovává již na tom. Protože ale za to nejsou lékaři odpovídajícím způsobem honorováni, nemohou si vlastně vůbec tuto časovou náročnost, která s tím je spojena, dovolit.

Následně by mohl takovýto pacient, který má o očkování své pochybnosti, požadovat písemné potvrzení, že v jeho nebo v případě jeho dítěte nemohou nastat takovéto vedlejší účinky. Nejpozději pak začne lékař být ostražitý, neboť očkování je z právního hlediska aktem ublížení na zdraví a on nemůže jejich nezávadnost garantovat.
V návaznosti na to může pacient plným právem říci, že ho lékař o této nezávadnosti bohužel nebyl schopen přesvědčit a ani nebyl za naočkování ochoten  převzít zodpovědnost.