Léčivá síla spojeného dýchání

Aneb jak pocítit ve svém těle opět proudit živoucí energii a zažít hluboké setkání sama se sebou až po prožitky jednoty…

Také jste si všimli, že ta nejobyčejnější a nejjednodušší řešení bývají těmi nejlepšími? V dnešní době je všude kolem nás tolik přístupů a technik, které nám mají pomoci se uzdravit, tedy v podstatě navrátit sami k sobě a na SVOU cestu, kde je plynutí, „flow“, ale také rovnováha a zdraví. Přitom může být právě takovýmto moudrým průvodcem na cestě sebepoznání a zpět k sobě náš dech, který nám připadá tak samozřejmý a my už si ho často ani neuvědomujeme. Terapie spojeným dechem, kterou známý lékař, psychoterapeut a autor bestsellerů o psychosomatice, Dr. Rüdiger Dahlke ve své praxi používá již více než 30 let, je z mé zkušenosti jednoduchou, rychlou a vysoce efektivní metodou, která se mi zatím nejvíce osvědčila, pokud jde o opětovné propojení sama se sebou, rozpouštění vnitřních bloků a nánosů z minulosti, osvobození se od strachů, a znovuprožívání radosti ze života.

Dech nás propojuje se sebou i s tím, co je „mimo“ nás

S dechem asociujeme život a životní energii. Vědomý dech také pomáhá propojení těla-mysli-a duše, jak nás učí například i jóga.  Dech nás ale propojuje i s tím, co je venku, tedy mimo nás. Na první pohled můžeme možná uvěřit iluzi, že jsme tzv. „samostatná jednotka“ a odděleni od druhých a zbytku světa. Ale je tomu opravdu tak? Když si vezmeme, že například právě skrze vzduch, který dýcháme, dochází k neustálé výměně mezi uvnitř a vně, mezi mnou a druhými, zjistíme, že na energetické úrovni jsme všichni navzájem propojeni a že jsme tedy určitým způsobem všichni jedno. Koneckonců my všichni v hloubi své duše usilujeme o opětovné propojení a bytí v jednotě se vším, onen stav bez odporu, splynutí se vším a „rozpuštění se“ v tomto božském pocitu beztíže. Takovéto pocity jsme zažívali například ještě v mateřském lůně, kde nebyly žádné rozdíly teplot a rozlišení vně-uvnitř, jen blažený pocit bytí a (s)plynutí se vším. Zde se také utváří pocit prvotní důvěry, který je základem pozdějšího sebe-vědomí. A čím více prožitků jednoty zakusíme, tím více se bude posilovat naše rezonance k takovýmto stavům bytí a tím více si jich budeme do života přitahovat, což představuje úžasnou podporu pro znovuobnovení prvotní důvěry ve svět a víry v sebe sama.

Jak funguje terapie spojeným dechem?

V procesu vědomého spojeného dýchání v kombinaci se speciálně uzpůsobeným doprovodným hudebním prožitkem se dostáváme do hlubších oblastí své psychiky a tím také k možným energetickým i psychickým blokádám. Fenomén, ke kterému dochází, spočívá v tom, že nejprve je potřeba „projít“ skrze možné úžiny a úzkost, často také skrze vnitřní chlad(nost), abychom mohli poté prožít uvolnění a onu šíři a (srdečné) teplo - v ideálním případě prožitky jednoty.

Díky terapii spojeným dechem a dalším terapeutickým cvičením máme možnost rozpoznat své osobní vzorce a nadto také vlastní tělesné, duševní a spirituální možnosti. Úžasným vedlejším efektem je například odkyselení organismu. Když uvážíme, jak jsme v dnešní době povětšinou překyseleni a že nemoci se daří pouze v kyselém prostředí, představuje spojený dech nejen bonusovou doprovodnou terapii v procesu léčení mnoha onemocnění a je tedy příhodnou metodou k očistě těla i duše, ale funguje i jako prevence, pokud právě žádné viditelné potíže nemáme.

Jednota versus polarita

Stále ještě žije velká většina z nás v polaritním (duálním) vědomí světa protikladů (a nikoli v jednotě), díky kterému nám je ovšem umožněno poznání. Proto nemá smysl s polaritou bojovat a trpět, ale spíš se s ní naučit vědomě „zacházet“, například se seznámit s tzv. zákony osudu jako je zákon polarity, rezonance a další. R. Dahlke popisuje působení těchto zákonitostí například ve své knize „Zákony osudu aneb pravidla hry pro život“, nicméně toto téma se prolíná v podstatě celou jeho tvorbou.  Názorným příkladem fungování polarity je právě náš dech. Nádech a výdech se neustále střídají, vytvářejí rytmus, který je základem přirozené rovnováhy. Jeden pól vyžaduje druhý a žije z existence svého protipólu. Navzájem se doplňují a tvoří jeden celek. Když se z psycho-somatického pohledu blíže podíváme na symboliku dýchání, tak se tím dostáváme k objasnění fenoménů, ke kterým během spojeného dýchání dochází. Napětí a uvolnění, braní (nádech) a dávání (výdech), kontakt a obrana, volnost a na druhé straně stísněnost, jsou vždy protikladnými, navzájem se podmiňujícími póly, vytvářejícími rytmus, jež je základem všeho živého. Kde je jeden pól, je nutně přítomen „v neviditelnu“ i druhý pól. Tyto protiklady můžeme vnímat jako určitý konflikt. Nutí nás rozlišovat a posléze se rozhodovat a zdánlivě tím pádem nečemu říkat své ANO a současně říkat NE protikladu, který tímto začíná vytvářet stín. Ale problém je v tom, že pokud něco ponižujeme nebo naopak povyšujeme, utvrzujeme tím své ne-zdraví,  neboť nám pak přesně tento stinný střípek chybí k celistvosti a tím ke zdraví. Nemoc je polarita, každé vyléčení pak její překonání a představuje integraci stínu a smíření obou protikladů.

Cesta ke světlu nevede skrze světlo, ale skrze stín

Terapie spojeným dechem tedy představuje ideální způsob usmíření s polaritou a vlastním stínem. Je to proces, který odpovídá známému archetypickému vzorci.  Jak dobře víme, tak cesta ke světlu nevede skrze světlo, ale nejprve je potřeba sestoupit do temných zákoutí vlastní duše. A při dýchání se to právě děje. S nadsázkou bychom mohli říci, že buď přijde osvícení- a nebo vše, co mu ještě stojí v cestě. Se stínem je z  vždy dobré zacházet jako s přítelem- pak nás může opravdu obdarovat jako pravý přítel a stát nám po boku a podporovat nás, když pro-hlédneme jeho podstatu, jeho poselství a jeho poklady, které má pro nás přichystané. Ve skutečnosti nic není ani dobré, ani špatné. Věci JSOU. To my jim skrze optiku svého subjektivního vnímání založeného většinou na našich minulých vzpomínkách dáváme nálepky. Sto lidí má sto různých optik a subjektivních vjemů na jednu a tu samou věc a co je dobré pro mne, může být nebezpečné či dokonce život ohrožující pro někoho jiného. Řešením je rozšíření perspektivy vnímání, rozšíření vědomí, které je podstatou každého opravdového vyléčení a ke kterému dochází i v procesu spojeného dýchání. Osobně jsem nadšenou „lovkyní stínů“, protože dnes a denně zažívám na sobě i svých klientech, že manifestace jakéhokoli stínového tématu, se kterým je většinou pokaždé spojený určitý odpor vůči tomu, co JE, je ve skutečnosti velkým požehnáním. Když pro-hlédneme hlubší souvislosti, můžeme se tak posunout vždy o kousek dále na SVÉ cestě sama k sobě, lepšímu zdraví a životní radosti, lehkosti a plynutí s proudem života. S odvahou konfrontovat své stinné střípky (které zkrátka JSOU tím, čím JSOU), je vždy vlastně úžasná win-win situace, pokud se na věci díváme z dlouhodobější perspektivy a v zájmu zachování zdraví.  Ráda bych tímto povzbudila a dodala odvahu i těm, kteří se zatím nevydali na cestu objevování úžasných skrytých pokladů, jež se nám v rozmanitých nemilovaných podobách naší bytosti v životě zrcadlí.

Autorka článku: Simona Frydrychová