Dr. Ruediger Dahlke a naše filozofie

Dr. Ruediger Dahlke

Dr. Ruediger Dahlke je známý německý lékař,  psychoterapeut, autor knih a lektor seminářů a přednášek na téma celostní, integrální medicíny. Dalšími pilíři jeho práce je aplikace tzv. „Zákonů osudu“, ale je také uznávaným odborníkem v oblasti půstu a v posledních letech se věnuje tématu veganského stylu života a s tím spojeného rostlinně- plnohodnotného způsobu stravování (Peace Food).

Na podkladě univerzálně působících duchovních zákonů, což jsou již zmíněné zákony osudu (především polarita a rezonance), při současném zohlednění 12 astrologických životních principů, propracoval ucelený koncept nazírání na skutečnost, který vychází ze synchronicity (souběžnost bez zjevné příčinné souvislosti) veškerého dění odehrávajícího se na různých rovinách reality. A právě to má na mysli celostní psychosomatika: synchronnost duše a těla. Jedná se o symbolický způsob myšlení v podobenstvích a analogiích.

Dr. Dahlke spolu s Thorwaldem Dethlefsenem rozvinuli již v 80. letech minulého století tento koncept na příkladu výkladu obrazů nemocí, z čehož vznikla známá kniha „Nemoc jako cesta“. Autoři vychází z toho, že každá forma a tím každá věc, je manifestací ideje, která je za ní. Tělo zastupuje aspekt formy a duše pak zastupuje obsah. Každý obraz nemoci je tedy výrazem ideje, příp. určitého vzorce, který chybí ve vědomí. Tato „chybějící“ součást pak klesne na manifestační rovinu těla, pokud se jí nedostává prostoru na rovině vědomí.

 V celostní psychosomatice tedy pátráme po obsahu nemoci a jeho poselství, abychom přes symboliku symptomů mohli rozklíčovat, co chybí ve vědomí a upadlo postupně do stínu nevědomí a somatizuje se nyní v materiální podobě na tělesné úrovni. Na rozdíl od klasické medicíny se tedy nesnažíme proti symptomu bojovat, ale spíše  v něm vidíme spojence a snažíme se ho podpořit při jeho pokusu o integraci zpět do vědomí nemocného. Pokud si uvědomíme, kde vznikla nerovnováha a přílišné upřednostnění jednoho pólu na úkor vytěsnění toho druhého a přijmeme a integrujeme tento zpět do svého vědomí, nemá již symptom nadále důvod projevovat se na tělesné rovině a znepříjemňovat nám život, protože jeho poselství bylo vyslyšeno. Každá strana polarity totiž potřebuje tu druhou a jedině společně jsou celistvé. Proto kdykoli a kdekoli vyzdvihujeme jenom jednu část, ta opačná narůstá v záporném smyslu také. Každá chyba a každý klinický obraz nemoci tak ukazuje prvky, které chybí k rovnováze a celistvosti, a stává se tím zároveň šancí k osobnostnímu růstu a rozvoji a rozšíření vědomí.

Na podobném principu je možné nazírat na fungování zákonitostí stejně tak i v běžném životě, který podléhá taktéž nadčasovým zákonům polarity a rezonance neboli přitažlivosti. Dalšími principy, které stojí za zmínku, jsou také „princip stínu“ (podle C. G. Junga), který vyplývá ze zákona polarity a nebo také „princip součásti a celku“, který vypovídá, že v každé části je obsažen celek a může v ní být rozpoznán.

Tyto přírodní zákonitosti totiž platí ve světě protikladů, v polárním světě, ve kterém žijeme, univerzálně. Jejich vědomé respektování umožnuje vést na všech úrovních a v každém smyslu úspěšnější život, a je možné se tak vyvarovat či minimálně snížit riziko možných nežádoucích následků, na rozdíl od nevědomého přístupu k životu.

Více o Dr. Dahlke ...