Dr. Ruediger Dahlke vybudoval nové seminární centrum TamanGa v rakouském Jižním Štýrsku!

Lékař, autor knih a terapeut Rüdiger Dahlke inicioval a vybudoval seminární a zdravotní centrum TamanGa v rakouském jižním Štýrsku. Na základě jeho nové knihy “Strava pro klid v duši- Recepty veganské kuchyně” se vaří v centru vegansky. Rozhovor o prostředí, komercializaci a přání měnit způsoby života.

Vybudoval jste nové zdravotní centrum, píšete bestsellery, přednášíte: Jak se vidíte Vy sám- jako lékař, podnikatel, školitel?

RD: Primárně se vidím jako lékař, ze kterého se stal přednášející a školitel. A přirozeně chci oslovit mnoho lidí. Kvůli TamanGa se ze mě stal, poněkud nedobrovolně, i podnikatel. V bavorském Jonanniskirchen tomu tenkrát bylo jinak- to jsme zaplatili sami, zde jsou ve hře i banky. A tím pádem to musí fungovat i  po ekonomické stránce.

V jakém poměru?

RD: Ve svém vědomí jsem stále lékař a školitel. Jednoduše mě baví přibližovat lidem, jak mohou pomocí jednoduchých metod, které jsou realizovatelné, zlepšit své zdraví. Mé hlavní téma je vlastně psychosomatika a učení o tom, že duši je při vzniku obrazů nemocí potřeba vidět v popředí. To je pro mnohé lidi v materiální společnosti velmi těžko uskutečnitelné. Proto se snažím zdůrazňovat i věci jako je výživa.

Jak to funguje?

RD: Vezměme si muže, kterému je 64 let a má vysoké hodnoty PSA a urolog mu řekne, že mu musí být odstraněna prostata. Tomu bych teď řekl, že má začít svou sexualitu žít jinak, užívat si ji, užívat si oslavy lásky.  To ale nedokáže. Neuměl to, ani když mu bylo 24. Zde je jednodušší, když mu poradím, jak může pozměnit své stravování s pomocí “Stravy pro klid v duši”. To zabírá a dá se to v této společnosti lehčeji zrealizovat. Samozřejmě to neodstraní příčinu, ale je to pro lidi proveditelné. Nebo při srdeční insuficienci. K čemu bude, když řeknu: “Měl byste své srdeční záležitosti postavit do středu Vašeho zájmu.” Když se budu snažit někoho hned do něčeho tlačit, tak vím, že tam bude mnoho odporu a sotva to takto půjde. Musím lidi vyzvednout tam, kde jsou. Nemůžu poslat běhat někoho, koho to vůbec nebaví. U žen to jde možná lépe s tancem. Jako lékař  musíte hledět na to, aby se doporučení, která dáváte,  dala zrealizovat.

Proč?

RD: Musí to sedět, jinak se nic nezmění. Když jsou požadavky příliš velké, nezmění se vůbec nic. Mužům někdy doporučuji koupit si nějaké drahé horské kolo. Když už si koupí tak drahý přístroj, tak ho také využívá- je to pro něj výzva. Pohyb je vždy dobrý, musí se ale najít způsob, který má člověk rád. Přirozeně také vidím úlohu v tom, aby se změnilo určité pole. Rád bych například, aby TamanGa působilo na veřejnost. Abychom ji určitým způsobem “nakazili”- co se týče stravování a výživy, pohybu a také filozofie.

TamanGa
TamanGa

 

Vrátíme se zpět k centru? TamanGa je kombinací Bali a Gamlitz- jak to jde dohromady?

RD: Je to už v samotném názvu. Taman znamená na Bali “zahrada” a Ga je jako Gamlitz, takže je to složenina. Snažili jsme se zde o to, aby stála kvalita před kvantitou. Nechali jsme na Bali vyrobit spoustu uměleckých předmětů, nábytek a dalších věci. Také jsme tam nechali spoustu věcí šít. Tamější lidé měli z té práce velkou radost a zde máme věci, které máme rádi, protože je to ruční práce. Osobní spojitostí je, že jsem v posledních deseti letech trávil na Bali zimy- také abych mohl psát. Líbí se mi tam ta směsice Hinduismu a Buddhismu. To představuje nádherné náboženské pole bez jakékoli horlivosti a fanatismu. Máme tam krásné místo, kde také rád píši. A pak se zase rád vracím sem na přednášky a semináře.

Jak reagoval na Bali Gamlitz?

RD: Je potřeba říci, že jsme se zde ujali také určitého dědictví. Naši předchůdci odtud rozšířili po Rakousku makrobiotiku. Od začátku jsme se pokoušeli budovat to tu v otevřeném smyslu a také zvali lidi. Což pak i u obyvatel vyvolalo určitou otevřenost. Pozval jsem našeho kněze, aby prostory pokřtil a on nám vyhověl. Cítili jsme se tu dobře přijati. Také máme mnoho zaměstnanců zde z regionu a také lidi, kteří se zde aktivně podílejí. Celkem vzato máme mnoho pozitivních zkušeností.

Pocházejí Vaše potraviny z okolní krajiny?

RD: Většina je z vlastní zahrady. Jasně, že se snažíme žít regionálně a sezonálně. I v tomto ohledu jsou zde milé vztahy se sousedy. Musíme ale také přesně dbát na to, co kupujeme- u nás je všechno bio certifikované. Hlavním cílem je plnohodnotná rostlinná výživa. Ke kari ale podáváme rýži- ikdyž zde neroste. Nejsme v tom extrémně striktní. Také si obstaráváme spoustu věcí z tzv. přírodní zahrady v Gamlitz.

Kde je Rüdiger Dahlke doma?

RD: Jsem zakořeněn v německém jazyce. Ten je pro mě tím nejkrásnějším na všem německém. Je to báječný jazyk k filozofování. Tam je mé myšlení doma. I v křesťanské kultuře jsem doma, nenarodil jsem se zde náhodou. Spoustu jsem toho objevil v Indii- půst například. A teď jsem doma doma v TamanGa v Gamlitz.

Vraťme se ještě jednou zpět k Vaší práci: Existují Dahlkeho příznivci, kritici a tzv. groupies. Jak se k tomu stavíte?

RD: Jednoduše se groupies snažím nepodporovat tím, že na svých seminářích dávám podněty ke kritickému myšlení. Vždyť spirituální a kritické myšlení se dá spojit. Člověk si hned nemusí nechat nabulíkovat kdejaký nesmysl. Když přijdou typické groupie otázky typu “Jaké vonné tyčinky používáte?”, odpovím “A co to má co dělat s Vámi, proč je to tak důležité?”. Pak také někdy provokuji. Ale už je to prostě tak. “Dahlke” se stal také obchodní značkou, které musíme využívat pro centrum. Říká mi to každé nakladatelství: “Napište na to svůj titul doktora, to přinese ještě dalších pár tisíc prodaných exemplářů.” To ale nedělám.

Stín úspěchu? O stínu  jste toho hodně napsal, jak se vypořádáváte s těmi vlastními?

RD: Přirozeně, že jsou. Nejsem osvícený. Samozřejmě dělám meditace i sám pro sebe, mám velmi dobrého přítele, se kterým mohu tyto věci probírat. Lamentuji ale také nad 100 maily denně, ale vím, že to je stín bestsellerů. Vím, že kvůli mým knihám bylo jistě pokáceno více stromů, než mohu kdy vysázet- a vysázel jsem jich hodně. U témat, o kterých píši, zvažuji, zda za to stojí. Samozřejmě se vynořují stíny i u témat okolo financí, když jednám s bankami nebo když mi někdo řekne: “Teď nesmíš tři měsíce odjet na Bali, musíš být tady.”. Ponořím se pak jednoduše do těch témat a pokouším se s nimi otevřeně vypořádat, kde a jak mě potkávají.