Jak můžeme principy celostní psychosomatiky využít v běžném životě

Co znamená celostní psychosomatika v pojetí Dr. Dahlke?

Celostní psychosomatika v pojetí Dr. Dahlke se zabývá výkladem obrazů nemocí z hlediska toho, jak se duševní dění odráží na fyzickém zdraví a obráceně a to vše na podkladu univerzálně platných duchovních zákonů (především polarita, rezonance, princip stínu a další) a dvanácti tzv. životních principů.

Vycházíme ze synchronní souhry duše (psýche) a těla (soma). Tělo je odrazem vnitřního (duchovně-duševního) stavu člověka a stává se tak jevištěm pro témata, kterým se v rovině vědomí vyhýbáme. Pomocí psychosomatického výkladu zdravotních obtíží, kdy je potřeba „přeložit“ řeč těla a symptomů do symbolické řeči naší aktuální duševní skutečnosti, si tak lze uvědomit smysl tělesných příznaků a podniknout následně patřičné kroky směrem k nápravě situace zpět k rovnováze a k znovuzískání zdraví. Jedním ze způsobů vyjadřování těla je právě ona symbolická řeč, s níž se setkáváme ve všech náboženských tradicích a mýtech, ale i v obrazech pohádek a legend a samozřejmě i v prostém a často velmi přímém způsobu vyjadřování prostřednictvím hovorového jazyka.

Celostní psychosomatiku obzvláště ocení ti, kteří to se svým zdravím myslí opravdu vážně a jsou ochotni přijmout zodpovědnost za svůj vlastní život, neboť toto pojetí připravuje člověka o možnost svádět na nemoc neschopnost řešit své problémy.

V jakých oblastech života nám tedy může celostní psychosomatika například pomoci?

Výklad obrazů nemocí a nalezení cesty ke skutečnému vyléčení

V případě, že již máte nějaké fyzické obtíže (zejména, pokud přetrvávají delší dobu nebo se stále opakují), je namístě ptát se, jaký mají smysl a co vám chtějí svým symbolickým poselstvím sdělit.

Z pohledu celostní psychosomatiky je potřeba rozlišovat skutečné vyléčení ve smyslu odstranění PŘÍČINY, která nemoc způsobuje. Takto pracuje celostní psychosomatika. Nejedná se tedy v žádném případě o pouhé ošetřování ve smyslu snahy potlačit a odstranit „rušivé symptomy“, které jsou toliko cennými ukazateli nerovnováhy a kterým bychom měli být vděčni za to, že se nás snaží varovat, dokud je ještě čas.

Použijeme nyní pro větší názornost tento příměr: v automobilu jsou na ovládacím panelu různé kontrolky, které se rozsvítí jen tehdy, když řádně nepracuje nějaká důležitá funkce. Pokud se rozžehne taková kontrolka během jízdy, rozhodně nás to nepotěší. Považujeme tento signál za výzvu, abychom zastavili. Přestože jsme pochopitelně znepokojeni, zachovali bychom se potměšile, kdybychom se zlobili na kontrolku; koneckonců nás informuje o tom, co se děje. My bychom si poruchy zřejmě nevšimli tak brzy, protože k ní došlo v oblasti, do které „nevidíme“. Bereme tedy rozsvícení kontrolky jako podnět, abychom zavolali mechanika. Jde nám o to, aby zasáhl, kontrolka přestala svítit a my mohli klidně pokračovat v jízdě. Určitě by nás ale rozčílilo, kdyby se mechanik rozhodl odstranit závadu tím, že by vyšrouboval žárovku. Kontrolka by jistě přestala svítit- a to jsme vlastně také chtěli- nicméně bychom správně tušili, že je to příliš povrchní řešení. Připadá nám smysluplnější, opravit závadu, jež způsobila, že se rozsvítila kontrolka, než vyjmout žárovku. V tom případě je ale třeba odhlédnout od lampičky, zaměřit se na pozadí a zjistit, co vlastně není v pořádku. Rozsvícená kontrolka nás přece chtěla na něco upozornit a přimět nás, abychom se zamysleli. To, co byla v předchozím příkladu kontrolka, je v našem případě symptom. Ať už se projeví v našem těle jako symptom cokoli, jde o zviditelnění skrytého procesu, jež má signalizací přerušit naši dosavadní cestu, poukázat na to, že něco není v pořádku, a přimět nás, abychom se pídili po tom, co se děje. Také v tomto případě je hloupé zlobit se na symptom a naprosto absurdní pak je chtít jej zneškodnit tím, že mu znemožníme, aby se projevil. Symptomu se nesmí bránit, nýbrž je třeba zajistit, aby se stal zbytečným. K tomu je ovšem zapotřebí, abychom od něj odhlédli a podívali se hlouběji, chceme-li se naučit chápat, co nám symptom sděluje.

Sebepoznání, zákony osudu a pravidla hry pro život

Orientaci ve svém vnitřním světě, ale i v tom okolo nás, nám může usnadnit znalost odvěkých „zákonů osudu“, jak je Dr. Dahlke nazývá a z jejichž principů naše pojetí vychází.

Z pochopení těchto univerzálních principů je možné usuzovat na aktuální duševní dění, které se odráží na fyzickém stavu zdraví a obráceně. Z této souhry duše a těla lze vyvodit- a doslova „překládat“, jaká témata k sebepoznání se nám aktuálně nabízejí.

Také jsou vám například povědomé situace, že se vám v životě objevují stále podobné rušivé (konfliktní, nepříjemné) situace? Proč např. narážíme na stále stejné či podobné typy lidí? Proč si přitahujeme stále stejné typy partnerů, šéfů, spolupracovníků? Proč se nám v určité oblasti nedaří? Myslím, že každý z nás už někdy něco takového zažil. A pokud se nám v životě něco děje, znamená to, že to s námi má něco společného a jenom my to můžeme změnit. U SEBE. A právě v tom nám mohou být principy celostní psychosomatiky a orientace ve fungování tzv. zákonů osudu velmi nápomocny.

Stín, projekce a převzetí zodpovědnosti za svůj život

Stín je ústředním tématem, se kterým naše pojetí pracuje.  Jako stín (tento pojem pochází od C. G. Junga) označujeme souhrn všech odmítnutých oblastí skutečnosti, které v sobě člověk nevidí nebo nechce vidět, a které si tedy neuvědomuje. Více o stínu zde… V podstatě každé onemocnění je určitým ztělesněním nějakého stínového tématu.

Integrací svého stínu můžeme také ve svém životě přispět k utváření lepších mezilidských vztahů, které jsou často polem konfrontace osobních stínových témat. Týká se to nejčastěji např. partnerských vztahů (zde se naše nevyřešená stínová témata manifestují velmi často), také rodinných vztahů, vztahů na pracovišti atd.

Boj se svým okolím totiž znamená v podstatě projektování vlastních vytěsňovaných „nedostatků“ a „chyb“ (ale také třeba i skrytých talentů atd.) a vede často ke zbytečnému plýtvání drahocennou energií, kterou bychom mohli investovat daleko konstruktivněji.

Pokud tedy vystoupíme z projekce a chopíme se vědomě úkolů na cestě k svému vývoji, sebepoznání a seberealizaci, převezmeme tak odpovědnost za svůj život a začneme své problémy řešit tam, kde začínají- tedy u sebe, máme pak nejlepší šance na to, aby se v našem životě mohlo něco změnit.

Prevence onemocnění

Prevencí rozumíme podniknutí patřičných kroků na základě včasného uvědomění ještě předtím, než dojde ke vzniku fyzického onemocnění. Pro lepší rozlišení - nemáme tím na mysli odhalení raného stádia nemoci, v případě, že již existuje z medicínského hlediska nějaký pozitivní nález.
Vědomé preventivní kroky lze podniknout zejména věnováním pozornosti vlastním stínovým tématům a jejich poselstvím, obzvláště pokud jsme s nimi v běžném životě konfrontováni již delší dobu, opakovaně a zároveň v několika oblastech života. Problém je, že si svých vlastních stinných stránek právě většinou nejsme vědomi.

Naše duše se usilovně snaží s námi být v kontaktu a komunikuje s námi zvnitřku, ale my její tichý hlas až příliš často vůbec nevnímáme a když už ho třeba zaslechneme, tak ho ignorujeme. Když tento hlas nebereme na vědomí delší dobu, musí si naše duše najít jiné komunikační prostředky, které pro nás budou pochopitelnější a které již zkrátka nebude možné přehlédnout, když se tato duševní poselství somatizují ve fyzické podobě jako nějaký symptom, bolest či zdravotní omezení. A to je přesně moment, kdy si mnozí z nás teprve začínají všímat a uvědomovat si, že něco není v pořádku.

Celostní psychosomatiku je také namístě využít, pokud máme strach z určitého onemocnění, který na nás neustále doléhá. S tímto fenoménem se v dnešní době setkáváme čím dál tím častěji. Není to náhoda a má to svou důležitou výpovědní hodnotu s ohledem na možnou prevenci.

Nebo také v případě, že jste si všimli, že se v rodině generačně opakuje či kumuluje určité onemocnění, chronická onemocnění atd.

Žít opravdově a co nejplněji rozvíjet SVŮJ potenciál, poslání

Každý máme svůj vlastní individuální potenciál, který když rozvíjíme, cítíme se v životě naplněni a v tzv. flow. Toto plynutí s životem je stav, kdy žijeme svou cestu v souladu se svou duší a jsme v určité rovnováze, tzv. jdeme s proudem (života).

V dnešní době, zaměřené na výkon, se spousta lidí ocitla v situaci, kdy si začínají všímat, že vlastně nežijí to, co jim opravdu odpovídá a kde by mohli uplatňovat svůj vlastní jedinečný potenciál - osobnostní založení, vlohy, talenty…Lidé pak vykonávají například práci, která je vlastně vůbec nenaplňuje a to může vést k větší únavě, frustraci, syndromu vyhoření a časem i k fyzickým onemocněním.

V této souvislosti stojí za zmínku i jiná možnost, než na kterou jsme v dnešní společnosti zvyklí - a to je pojem poslání. Když člověk vykonává své poslání, znamená to, že využívá svého jedinečného potenciálu a vidí v tom, co dělá, hlubší smysl a naplnění, ale má zároveň také velké šance být v tom opravdu úspěšný. Naše fyziognomie, osobnostní charakteristiky, ale také např. i naše zdravotní obtíže toho o nás a našich (možná dosud skrytých) potenciálech mnoho vypovídají a mohou nám tak poskytnout spolehlivá vodítka na cestě při hledání svého úžasného jedinečného potenciálu a možnosti uplatnění.